domingo, 20 de fevereiro de 2005

Reflexões profundas

ஒரு காதல் வரலாறின் கடைசி சிந்தனை
குளித்த நாய்க்குட்டி
சிலிர்த்ததுபோல்உன்னை கண்டு
குளிர்ந்த அந்தக் கணம்கானக
மழையில் நனைந்த காற்றாய் காதலுடன் என் மனம்வீசும் வாடைக் காற்றில்பறக்கும் OH SR. SÒCRATES எரிந்த காகிதத் துகள்கள்ஓடிஓடி மனதில் படர்ந்தVAMOS ஒரு வெறுமையில்MESMO உயிர்த்துடிப்புநினைவுக் கடலில்தூக்கTER மீன்பிடிக்கும்நினைவுத்QUE தூண்டிLEVARல்கள்ஹூம்.ஐந்தறிவே CONSIGOஇருந்திருக்கலாம்.

Quem queira satisfações, favor dirigir-se aqui ---> சத்தமில்லாமல் ஒரு சங்கு

2 comentários:

Cândida Neves disse...

Este post está um must. Ou vai ser um longo inverno ou um longo verão, sempre a levar.;)

RD disse...

Espero é que dure pouco a pancadaria. Já ninguém tem vocação para sacrifícios. ;)